Lednice a Janohrad
Lednice a Janohrad
14.5.2005
Tak a už jsme tu zase! Myslím, jako v Lednici. Na nádvoří zámku nás nejprve uchvátila koťátka různých barev a tvarů, polehávající kolem kočky, která nám ležela pod lavičkou. Teprve pak zámek sám. Absolvovaly jsme jen jeden okruh, ten druhý si necháme na příště. Zámecký park a zámecký skleník, mé bývalé učební pomůcky, uchvátily jako vždy. Bylo hezky slunečno, teplo a my se vydaly směrem k Minaretu. Terka se bála přes dřevěné mosty, ale bylo jich tak moc, že to nakonec vzdala, přemohla fóbii a přestala hrát divadlo.Po cestě jsme potkaly vyjížďkový kočár, pěkné, ale drahé. Minaret byl několikrát zavřený a opravovaný, ale teď je přístupný a dokonalý. Jako malá jsem byla moc unavená, než jsem ho vyšlapala, a tak mě překvapilo, jak pohodově jsme ho zdolaly.Výhled byl úžasný.
Od Minaretu se dá plout loďkou až k Janovu Hradu, což jsme učinily. Při plavbě jsme viděly velké stromy, ohlodané od bobrů, taky jedno bobří mládě, mrtvé, staré suché stromy, 150-ti leté, které dnes slouží jako úkryt ptákům, žijícím v dutinách.
Janův Hrad je roztomilý, sice uměle vytvořený, ale pěkně zařízený. Na nádvoří byl raut nějakých Němců, sliny se nám sbíhaly při pohledu z hradeb. Na nich Teddy objevila lastury ze slepence, ze kterého je hrad postavený a o nichž neměla průvodkyně ani tušení. Po naučné stezce jsme se vydaly do Břeclavi, kolem zámku, který se spravuje. V nohách 15 km, poučných.