Kroměříž
Kroměříž
26.6.2004
Dnešní výlet měl být povětšinou estetický, což se povedlo. První poznatek byl, že v Kroměříži na nádraží mají v automatu bílou čokoládu, mimochodem výtečné kvality. Prohlídku města jsme zahájily v Podzámecké zahradě. Holky pózovaly ochotně a s nadšením a všude. Ulovily jsme péro z bílého páva, už je měl vypadlé, ale pořád mu viselo z ocasu. Pošuk ho prohnal keřem růží a úlovek byl náš. Následovala úplně nejlepší prohlídka zámku, neboť bylo málo průvodců a ujala se nás ředitelka zámku, jejíž výklad byl naprosto spontánní, neotřelý a plný zajímavostí. Dověděly jsme se o Tizzianově originálu, prošly jsme biskupovy soukromé místnosti a prohlídka trvala dvojnásobek běžné doby. Průvodkyni se velmi líbila Vena, jak jí visela na puse a se zájmem ji poslouchala. Mě zase dojala zámecká knihovna, kde jsem měla slzy v očích a říkala jsem: To chcu mět doma! Pak jsme si prohlídly Sallu Terenu a vydaly se do Květné zahrady. Holky byly úplně nadšené a já tudíž taky. V Kromclu jsem byla naposledy, když měla Ivča rok a půl, takže hodně dávno. Navštívily jsme ještě mincovnu a plné dojmů odjížděly domů. Nachodily jsme něco přes 10 km, ale báječných.