Dobytí Sněžky
Dobytí Sněžky
16.7.2006
Včera večer jsme po celodenní jízdě ve vlaku skončili ve Svobodě nad Úpou, navštívili místní hospodu Národní dům, kde se nám hned velmi zalíbilo a také jsme si našli místa pro stanování. Na odbočce před Mladými Buky je hřišťátko, ideální místo a navíc vybavené kolotočem.
Ráno jsme navštívili IC, kde jsme oproti původní představě zakoupili cestovní glejtya tak jsme se odsoudili k bloudění úplně jinými trasami, kvůli razítkům. Ale to nevadilo, jsme šikovní a operativně řešíme cokoliv. Místo Ivči, která zůstala doma s kočkama, jel s námi opět vysokohorský šerpa Karel, koupila jsem mu novou krosničku, heč.... Autobus nás dovezl do Pece pod Sněžkou, zde další návštěva IC, zakoupení lístků do dolu Kovárna a hromada jiných blbin. S plnou polní jsme dorazili ke stanici lanovky, kde jsme zanechali bágly a za pouhých 810,-Kč jsme se nechali vyvézt až na vrchol nejvyšší české hory. Na Růžohorkách jsme si dali malý oddech a opět pokračovali v jízdě na laně. Dole bylo skoro 36stupňů, nahoře pouhých 9. Promrzlí z lanovky, kde to pekelně foukalo, jsme se schovali ve Staré poštovně, odkud jsme rozeslali pohlednice. Teddys našla foťák, kdyby jej někdo postrádal, ať se ozve. Poté jsme absolvovali sestup neuvěřitelně kamenitou cestou ke Slezské boudě a pak Obřím dolem zpět do Pece. Učinila jsem poznatek, že česká Sněžka byla kdysi stejně vysoká jako moravský Praděd, ale nějaký snaživec na ten kopec nanosil ještě 110m kamení. Jinak to snad není možné, kde by se tam tolik šutrů vzalo?
Po cestě ke Kovárně jsme se domluvili, že zbytek výpravy počká v nějaké boudě, kterých mělo být několik a Teddy a já vykonáme exkurzi. U dolu nás přivítali dva permoníci, vybavili nás pláštěm a přilbou se světýlkem. Byla tam tma a zima, ale mohly jsme si zkusit práci tehdějších kutalů. Po dvaceti ranách palicí jsem urazila asi 5mm kamínek, ovšem bez rudy, která se tam těžila. Za odměnu nám dali permoníci kousek šutru s rudou. Pak jsme se snažily najít zbytek výpravy, což se nám podařilo snadno, neboť všechny boudy byly zavřené a Karel nás čekal u lanovky. Popadli jsme odložené batohy a capkali jsme zpátky. V Peci jsme ještě nakoupili v marketu a vydali se do Velké Úpy k autobusu. Po cestě jsme ze silnice viděli v Úpě, v řece, asi 70 pstruhů pod jezem, hezký pohled.
Po osvěžení v denním baru jsme na zastávce totálně odstřelili místní paní, která vybuchla smíchem poté, co jsme Terezce doporučili jako letní brigádu vymalovat strop na letním kině v Rohatci. Než to Terez pochopila, paní plakala smíchy. Zjevně nebyla blondýna...Autobusem do Svobody, oblíbená hospůdka, oblíbené místo na spaní. Ještě jsme se zastavili v Hotelu Prom pro razítko, paní v recepci mě potěšila, zezadu si mě typovala na holčičku a ona mamka....Takže jí děkuji za lichotku a plním svůj slib, že o jejich hotelu napíšu na net, je opravdu hezký a velmi dobře vybavený, aspoň co jsme mohli soudit od pohledu.
Ucapkaných 17,5 km a mnoho pozdravů do Národního domu ve Svobodě.